výběr z Jeronýma
Jeroným Klimeš
jeronym.klimes@seznam.cz <jeronym.klimes@seznam.cz>
http://www.lidovky.cz/rady.asp?t=KLIMES
jen pro pořádek: dotazy vidí na internetu KAŽDÝ TEDY PODLE TOHO BYCH I PSAL .......
Poradna Jeronýma Klimeše08.07.2008 12:00 - Klinický psycholog Jeroným Klimeš se specializuje na partnerské vztahy. Je autorem knih Partneři a rozchody a Psycholog a jeho svědectví o Kristu. V této časově neomezené poradně bude jednou týdně odpovídat na vaše dotazy. Ptejte se na všechno, co vás trápí a zajímá. Nevíte si s něčím rady? Potřebujete něco vysvětlit? Nestyďte se a pište.
http://cskbt.kbtinstitut.cz/adresar.php
http://klimes.wz.cz/video/politici.wmv Jinak je to mnoho otázek, složité odpovědi. Doporučuji tyto své články: http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/korupce3.pdf http://klimes.mysteria.cz/clanky/komentare/hladovka.htm http://klimes.mysteria.cz/clanky/komentare/cena_zivota.htm Tam je vcelku úplně popsán můj pohled na tyto jevy. s úctou jk
lenost je morální termín, ne psychologický a znamená, že člověk z pohodlnosti nečinní, když by činit měl a mohl. Mnoho lidí, kteří jsou obviňováni okolím z lenosti, nejsou líní v morálním smyslu, ale často trpí nějakou poruchou, třeba depresí. Nebo jejich mysl řeší otázky, které jsou o řád důležitější – rozchod, chemoterapii – pak jim nezbývá síla na nic jiného. Něco podobného mají ti lidé, kteří odkládají věci na poslední chvíli. To je druh autostimulace, tedy způsob, jak se dostat do potřebné aktivace, do otáček, kdy je člověk schopen fungovat. Auto taky nejede, když má 500 otáček za minutu, ale potřebuje tak 2-3000. Do těch otáček je dostane teprve časový stres a hrozba postihu. Existují lidi, kteří potřebují vyšší vzrušení, aby normálně fungovali. Když je klidná situace, třeba víkend, tak umírají nudou a prázdnotou. V té době nejsou schopni ničeho. Jedině fungovat dokáží za krizové situace. Tak (ne)fungoval i ruský prezident Jelcin. Když byl klid, tak se utápěl v alkoholu, ale když přišla krize, jako by vstal z mrtvých. Prostě začalo to správné vzrůšo, konečně se něco dělo a on začal žít. O těchto pocitech prázdna ti lidé zpravidla nemluví, k psychologovi s nimi nejdou. Přicházejí s následky svých obranných reakcí na tyto stavy. To jsou třeba adrenalinové sporty, bláznivé sebedestruktivní akce ap. Jednoduché finty neexistují, ale začátkem je nacvičená dovednost dobře pozorovat propadající se náladu při klesající aktivaci organismu a s tím související problémy, třeba neschopnost jít včas spát. s úctou jk
-----------------------------------------------------------------------------------------
OTÁZKA (Vanda)
Dobrý den, pane doktore, po pětadvacetiletém manželství jsme se rozvedli. Důvodem byl manželův sklon k nezodpovědnému zadlužování (bez mého vědomí), které dosáhlo obrovských rozměrů. Zpočátku jsem se snažila situaci řešit a splácet za manžela dluhy, o kterých jsem se dozvěděla až od exekutora, ale než jsem stačila splatit jeden dluh, on udělal několik dalších. Nedalo se to uhlídat a o dluzích jsem se dozvídala vždy až několikanásobně narostly o náklady za vymáhání. Po mnoha marných pokusech změnit přístup manžela k finančním záležitostem, jsem se rozhodla řešit situaci rozvodem. Ten proběhl klidně, bez hádek a bez emocí, manžel chápal, že jeho jednání mi velmi komplikuje život a ohrožuje mou existenci. V tutéž dobu se však stalo, že těžce onemocněl a protože si jako živnostník neplatil žádné pojištění, zůstal doma bez dávek. Také má dluh u MSSZ a u VZP, takže nebude mít nárok ani na invalidní důchod. Takže i nadále žijeme spolu, protože cítím jako svou morální povinnost se o něho postarat, neboť je otcem mých dětí, navíc nemocný člověk a prožila jsem s ním kus hezkého života. Myslíte, že je možné žít jako dva přátelé, jejichž cesty se rozešly, a rozchod zpracovat natolik, aby mne nedrásaly pocity lítosti, křivdy a nenávisti, které se ve mně mísí a brání mi posunout se k úspěšnému zpracování rozvodu? Tím, že nemůžu začít nový život se vším všudy, ale jsem připoutaná ke strůjci mého neštěstí, se to velmi zkomplikovalo. Ale žijeme klidně, bez hádek a bez výčitek. Své pocity neventiluju a snažím se, s manželem vycházet tak, abychom si vzájemně nekomplikovali naše soužití. Naše dospělé děti jsou mi za to velice vděčné, protože mají svého otce přes to rády (i když mu mají velice za zlé jeho problematické aktivity) a mají strach o jeho zdraví a život. Děkuji za odpověď.
ODPOVĚĎ (08.01.2009 09:49)
Vážená Vando, neschopnost hospodařit je častý problém. Doporučil bych ještě jiné řešení než rozvod: Omezení právní způsobilosti při nakládání s penězi. Po dohodě s manželem se obraťte na soud, aby soud zakázal manželovi uzavírat půjčky a dělat finanční transakce větší než 1000 Kč. Jinými slovy se jedná o prohlášení, že co se týká nakládání s penězi je manžel nesvéprávný a výrok soudu jej chrání, aby na něm necizopasili lichváři a jiná verbež. Ještě jednou zdůrazňuji, že to musí být po vzájemné dohodě a že se to musí chápat, jako ochrana postiženého člověka – někdo nemá ručičky, někdo nemá nožičky a někdo neumí zacházet s penězi. Vy pak můžete být ustanovena soudem za opatrovníka Vašeho muže a budete nakládat s jeho penězi. Druhé opatření: Chcete-li s manželem vycházet a žít, musí mezi Vámi a jím být pevná, tlustá a neprostupná hranice, co se týká peněz. Jedině tlustá čára a tvrdý odstup v oblasti financí umožní, aby Váš vztah neskončil v naprosté a nekončící nenávisti. S krokodýlem si taky můžete hrát, ale nesmíte si ho vzít do postele. Krokodýl není mazlíček do postele. Manžela si naopak můžete vzít do postele, ale nesmíte mu dát pětikorunu. Přesněji řečeno přes vymezenou hranici můžete poslat nějaké peníze, ale vždy jen tolik, abyste toho později nemohla litovat. Takže tu pětikorunu možná ano. :-) Myslím si, že toto manželovo finanční postižení by nemuselo nutně vést k rozvodu, pokud jinak jako manžel a otec funguje. s úctou jk
---------------------------------------------------------------------
Každý vztah (nejen partnerský) je dvojí rozhodnutí o tom, že chceme jít společně životem. Rozhodnutí druhého můžeme vhodně podporovat či živit, ale nikdy ho nemůžeme vytvořit. To vytváří a udržuje druhý partner. Vždy tedy musíme přát druhému právo svobodné volby – aby s námi byl nebo aby odešel. Když mu tuto volbu přejeme, jsme mu pak i vděční za to, že s námi zůstává. Je to dar. Stejně tak, když partner se rozhodne odejít, můžeme být přesvědčeni, že dělá chybu. I když bychom měli udělat vše proto, aby zůstal, přesto mu nakonec musíme přát svobodnou volbu, aby se rozhodl, jak chce, a to i kdyby měl udělat největší chybu svého života. Kdo neumí přát svobodnou volbu, nedokáže vnitřně docenit ani cenu toho daru, kterým je partnerovo „ano“. Nadměrná kontrola či žárlivost stejně nakonec partnera spíš odhání a zdaleka nemá ten účinek, který je očekáván. Každá láska totiž znamená, že se dáváme v šanc tomu, kterého milujeme, a tím mu i dáváme možnost (ne právo) nám ublížit. To platí jak pro partnery, tak pro naše děti. I ty nám mohu zle ublížit právě proto, že je milujeme. s úctou jk
------------------------------------------------------------------------------
Dobry den, pane Klimesi, proc se posledni dobou tolik lidi citi nespokojene? Pozoruji to ve svem okoli (ano, nejdriv jenom u sebe, ale stale casteji i vsude kolem sebe). Jsme zdravi, mame praci, ktera nas povetsinou uspokojuje, mame kde bydlet, co jist, svobodne cestujeme, muzeme se venovat konickum, mame dostatek penez na pohodlne zivoty, muzeme prakticky delat, co se nam zlibi (samozrejme v mezich zakona, norem, moralky, etc). Presto ze sveho okoli citim nejakou nespokojenost typu ,a to uz je vsechno?´ Jako bychom zcela ztratili schopnost radovat se ze zivota. Kdyz se nad svym rozpolozenim zamyslim, nedokazu sama odhalit jeho pricinu: nejsem nestastna, jen nejsem stastna, nejsem nespokojena, jen nejsem spokojena. Co se s tim da delat? Co je spatne? Mantricke opakovani povidacky o bezesporu pravdive dulezitosti zdravi v tehle nasi rozmazlenosti moc nezabira... Diky za odpoved, Michala Markova
ODPOVĚĎ (24.07.2008 11:37)
Vážená paní Marková, Tomuto jevu se říká anhedonie a může mít řadu zdrojů. Nejprve je třeba rozhodnout, zda je za tím jedna primární frustrace, nebo naopak celá plejáda drobných. To se nejlépe pozná kontextově. I když z vlastní hlavy nejste schopna vykutat, čeho se tyto myšlenky týkají, je užitečné sledovat širší kontext, kdy se objevují, protože tyto úvahy budou obrannou reakcí na vaše typické stavy. Například pokud přicházejí typicky k večeru nebo odpoledne, může to být reakce na únavu - způsob, jakým únavu prožíváte. Stejně tak by to mohla být reakce na samotu a třeba chybějící nebo neuspokojivé partnerské vztahy. Ty kupodivu ve svém výčtu nezmiňujete. Stejně tak jestli Vás tento pocit přepadá po té, co jste si povídala s kamarádkami, které se nebaví o ničem jiném než o dětech, může to být příznak toho, že podvědomě řešíte otázku dětí. Každopádně analýza kontextů, kdy se tyto otázky objevují, vám dá odpověď, co tyto otázky znamenají. Podobně se ale projevuje i chronická spánková deprivace. O té bych uvažoval, pokud spíte méně než 6 hodin denně. Jinak pocity ztráty životního smyslu mohou též souviset s poruchami identity a mohou být citlivé na Franklovu logoterapii. Já osobně doporučuji konejšivou řízenou samomluvu, což je metoda práce s tzv. vnitřním dítětem. A ve chvíli, kdy Vás přepadne tento pocit nespokojenosti, si představte, že jste malá dvouletá Míchalka, které je smutno, necítí se dobře a která potřebuje pomoc. Tohoto dítěte ve vás se zeptejte: Míšo, ty jsi smutná. Co tě trápí? Co pro tebe mohu udělat? Co ti udělá radost? ap. Prostě zacházíte se svou bolestí stejně, jako byste konejšila malé dvouleté dítě, což předpokládám umíte dobře. S úctou jk
------------------------------------------------------------------------------------
1.3.2007 Svět ohrožují SEBEVRAŽDY
cituji z:
http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/1_3_2007_svet_ohrozuji_sebevrazdy
1.3.2007 Svět ohrožují SEBEVRAŽDY
Pestrý svět: V. Tomanová
Odborníci stále častěji hovoří o množících se počtech dobrovolných odchodů ze života. Mluví se dokonce o pandemii 21. století.
Na titulních stranách novin a z televizního zpravodajství se na nás hrnou neštěstí, nehody, zemětřesení, atentáty. V obavě, aby nás nikdo nepřipravil o život přitom často přehlédneme, že stále více lidí z tohoto světa odchází zcela dobrovolně. Populací se plíží novodobá masová pohroma jménem sebevraždy.
Statistiky jsou přitom alarmující. Podle zprávy německé organizace, zabývající se duševním zdravím, odejde každoročně a dobrovolně z tohoto slzavého údolí milion lidí. Jen pro představu - to je jako by ze světa zmizela skoro celá Praha.
V ohrožení jsou více muži
Jen v jednom dni se samo zabije tolik lidí, kolik jich zahynulo při teroristickém útoku na New York 11. září 2001. Tehdy přišlo o život 2750 lidí. Zajímavé přitom je, že nárůst počtu sebevražd se týká především ekonomicky vyspělých zemí. Největší procento jich připadá na asijské státy a z evropských pak vedou Skandinávie, Švýcarsko a Rakousko.
Méně často si na život sahají lidé z primitivních zemí, kde dlouhodobě žijí na hranici chudoby a hladovění. Psychologové také tvrdí, že čím je člověk inteligentnější, tím je pro něj těžší najít smysl života. A tak trpí, i když žije relativně v blahobytu. Lehce pak podléhá přesvědčení, že není jiné cesty, než skoncovat se životem.
Podle statistik páchají sebevraždy nejčastěji muži s nižším vzděláním. „Pro ně je totiž více než pro ženy důležitý úspěch a prosazení ve společnosti,“ řekl psycholog Jeroným Klimeš. Domnívá se, že právě muži s nízkým vzděláním si toto místo v životě hledají nejhůře. Celkově se počet sebevražd podle údajů Českého statistického úřadu v posledních desetiletích snižuje. V roce 2005 se s životem dobrovolně rozloučilo 1564 lidí.
„V současnosti na jednu sebevraždu ženy připadají více než čtyři sebevraždy mužů,“ uvádí úřad na svých stránkách. Na osoby se středním vzděláním bez maturity připadá podle statistiků více než polovina sebevražd. Podíl osob s vyšším vzděláním pak mírně klesá.
Podle Klimeše muži častěji než ženy své rozhodnutí skoncovat s životem skutečně realizují. „Chlapi, když něco dělají, tak jsou v tom důslednější,“ tvrdí psycholog. U žen se prý vyskytují častěji předstírané, takzvané demonstrativní sebevraždy. Jejich účelem není se zabít, ale spíše upoutat pozornost.
Dobře je lidem na jihu Evropy
„Když se popisují sebevraždy v televizi nebo v novinách, tak to vede k napodobování,“ komentoval Klimeš pozornost, které se v minulých dnech dostalo úmrtí hudebního skladatele Karla Svobody. Jako psycholog to nevidí rád. Domnívá se, že v těchto případech činí média lidem s vážnými psychickými problémy spíše medvědí službu.
obvykle vystačí.
V mezinárodním srovnání Česko dlouhou dobu patřilo mezi země s nejvyšší úrovní sebevražednosti, v sedmdesátých letech patřila k nejvyšším v Evropě. V důsledku trvalého poklesu se ale nyní pohybuje spíše ve středu pomyslného žebříčku, který vedou země bývalého Sovětského svazu a Maďarsko. Nízké počty vykazují již mnoho desítek let státy jižní Evropy.
***
Jak odcházíme ze světa?
Sebevražda plánovaná, bilanční
Jde o osobní uzavření účtu, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Mnohdy detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje člověk se silným pomstychtivým motivem. To je i případ fanatických teroristů, kteří s sebou chtějí vzít co nejvíce jiných lidí. Této sebevraždě je velice obtížné zabránit.
Sebevražda impulzivní
Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích, může působit jako blesk z čistého nebe. Šok z momentálního psychického úrazu překryje naprosto všechno ostatní a dokáže vyrušit i pud sebezáchovy.
Sebevražda předstíraná
Je velmi oblíbeným nástrojem citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah se jistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti potrestání toho, kdo to zavinil - tedy vydírané osoby. Zkrátka: bolí mě to všechno proto, že jsi byl zlý. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.
Pondělí: nejvyšší riziko
Nejrozšířenějším způsobem dobrovolného odchodu ze světa je oběšení, předloni ho zvolilo přes 64% českých sebevrahů. S velkým odstupem pak následují otravy, zastřelení a skok z okna či mostu. Zatímco po zbrani sahají muži, ženy se víc tráví. Lidé páchají sebevraždy hojně v dubnu, nejméně v prosinci. A pokud jde o dny v týdnu, nejvíce nás odchází v pondělí. Chutí do života zato máme nejvíc, alespoň podle statistiky, o víkendu v sobotu.
Sebevražedné chování: mýty a realita
Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit.
Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít a zemřít. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.
Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.
Skutečnost: Opak je pravdou. To, že někdo o sebevraždě mluví, je důkazem, že na sebevraždu myslí. Je tedy určitě ve větším ohrožení než ten, kdo o ničem takovém nemluví.
Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc.
Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém sebevražedném aktu je volání o pomoc.
Sebevražda přichází bez varování.
Skutečnost: U lidí, kteří na sebevraždu myslí, můžeme pozorovat dosti dlouho různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod. Jde o tzv. presuicidální syndrom.
SLAVNÍ SEBEVRAZI
MIROSLAV TYRŠ zakladatel české tělovýchovy. Nadějný architekt skočil do alpské horské řeky. V mládí se nakazil pohlavní chorobou a později marně bojoval s následky této choroby.
JACK LONDON americký spisovatel se otrávil kombinací morfia a atropinu. Stalo se to na vrcholu slávy, v době, kdy byl nejznámějším a nejlépe placeným spisovatelem světa.
RUDOLF TĚSNOHLÍDEK český spisovatel se zastřelil u vlastního redakčního stolu. Mohly za to tíživé deprese.
ERNEST HEMINGWAY americký spisovatel, zastřelil se brokovnicí v období závažné tvůrčí krize. Byl už také těžce tělesně i duševně nemocen.
SENECA římský filozof si otevřel sám žíly a vypil jed poté, co ho odvrhl jeho vlastní žák - císař Nero.
NERO římský císař a krutovládce si vrazil dýku do hrdla poté, co byl senátem prohlášen za veřejného nepřítele.
OSKAR NEDBAL český dirigent a skladatel. Svůj život ukončil skokem z okna.
BOHUMIL HRABAL slavný český spisovatel ukončil svůj život pádem z okna v době, kdy byl těžce nemocný a osamocený. Někteří tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu při krmení holubů.
MARILYN MONROE slavná americká herečka, závislá na alkoholu, otrávila se sedativy. Kolem její smrti přetrvává řada nejasností.
MIREK BERKA klávesista skupiny Olympic se oběsil na pásku poté, co prohrál v kartách veškerý svůj majetek.
Záludná deprese
Deprese je jedním z nejčastějších problémů, který člověka k sebevraždě dovede. U každého pátého se alespoň jednou za život objeví klinicky významná depresivní nálada. Každoročně depresí onemocní kolem 5% obyvatelstva různého věku. Ženy s ní bojují asi dvakrát častěji než muži.
Mezi typické příznaky deprese patří:
* přetrvávající smutná, úzkostná nebo „zoufale prázdná“ nálada
* negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky
* pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci
* sebeobviňování a ztráta smyslu života
* ztráta jakéhokoli zájmu a radosti
* nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo nadměrná spavost i ve dne
* ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání a tloustnutí
* nezájem o sexuální život
* myšlenky na smrt nebo právě na sebevraždu
Foto autor| foto: ČTK (1), Profimedia. cz (2), Isifa (2), Allphoto (2)
O autorovi| připravila V. Tomanová;
------------------------------------------------------------------------------------------
http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/1_3_2007_svet_ohrozuji_sebevrazdy
